Poradenství

Kariérové poradenství

Zaměřujeme se zejména na analýzu rozvojových potřeb klientů v kontextu vzdělávacích potřeb organizace. Potřeby klienta zjišťujeme pomocí kvantitativních a kvalitativních testů, včetně projektivní techniky, supervizního rozhovoru apod.

Genderové a queer poradenství

Umožňuji klientům, aby si uvědomili změnu současného stavu společnosti z pohledu soft society nebo queer society a zamysleli se nad rolemi pohlaví v minulosti a současnosti z různých pohledů např. na trhu práce, ve výchově, vzdělání, módě, masmédiích a sexualitě. Uvědomění si tohoto stavu přispěje k pozitivní interakci v kultuře společnosti, ve které se nacházíme.

Poradenství lze definovat jako pomoc klientovi při orientaci v jeho (nepříznivé) vztahové životní situaci, případně člověka (pár, rodinu atp.) podpořit při rozhodování anebo při jejím řešení.

Supervize

Co je supervize

“Představuje důležitou oblast profesního růstu.”[1] Původně byla součástí poradenství, psychoterapie a sociální práce. V posledních letech se stále více užívá i v dalších oblastech jako je např.: medicína, management, pracovní týmy a další.

„Kvalifikovaný dohled nad průběhem programu nebo projektu zaměřený na kvalitu činnosti pracovníků (profesionálů či dobrovolníků).“[2]

Supervize může být zaměřena na prohloubení prožívání, lepší porozumění dané situace, uvolnění myšlení a rozvoj nových perspektiv profesního chování. Současně může supervize také sloužit jako model učení.
Cílem supervize tak může být vyšší uspokojení z práce, zvýšení její kvality a efektivity, prevence profesního vyhoření.

Supervizor

Ten, který pomáhá supervidovanému jedinci, týmu, skupině či organizaci vnímat a reflektovat vlastní práci a vztahy, nacházet nová řešení problematických situací. Mezi vlastnosti, které by u supervizora neměly chybět je: schopnost empatie, porozumění, upřímnost, pozornost, zájem, otevřenost a další. U supervidovaného má vyvolat pocit důvěry a respektu.

Supervizor má poskytovat podporu, pomáhat supervidovanému učit se a rozvíjet se. „Plní roli manažera s odpovědnostmi jak za činnost supervidovaného, tak vůči klientovi.“[3]

formy supervize:

idividuální (supervizor pracuje s jedním supervidovaným, důležité je navázaní důvěry, řeší se např. na vztahy, pracovní přístupy, způsoby řešení konkrétních problémů)
týmová (práce přímo s týmem z jednoho pracoviště nebo tým spolupracující na společném úkolu. Projednávají se vztahy, role a funkce mezi jednotlivými členy.)

autosupervize (jde o tzv. zrcadlení, zamýšlíme  se nad vlastními postoji a pocity, důležité je nechat si na tuto autosupervizi dostatek času)

skupinová ( zaměřen na pracovní skupinu stejné profese nebo pocházející ze stejného prostředí)

funkce supervize:

podpůrná – poskytování ocenění a podpory, v pomoci se zvládáním stresu a v ujištění pracovníka, že není na svůj problém sám

vzdělávací – napomáhá v rozvoji dovedností, schopností a porozumění pracovníka

řídící – plní funkci kontroly.

Napětí působí mezi funkcí řídící a podpůrnou, a to především jestliže je supervizor nadřízeným supervidovaného.

Důležité je aby supervize byla funkční, tímto pak lze předcházet “vyhoření” či vzniku kofliktů mezi kolegy.

Samotný výkon supervize se může v jednotlivých organizacích podstatně lišit, a to podle účelu, pro který je zřizována. Pokud supervizi chápeme jako pomoc pracovníkovi při řešení jeho profesionálních problémů, pak se především opíráme o její funkci podpůrnou a vzdělávací.

Styl supervize, který supervizor užívá není vždy stejný. Je ovlivněn především věkem, pohlavím supervidovaného a prostředím. Jestliže je rozdíl mezi supervizorem a supervidovaným velký musí potom supervizor vynaložit skoro dvakrát tak větší usílí k vytvoření kvalitní supervize.
Průběh supervize

Pro dobrou supervizi je nejdůležitější dohoda tzv. kontrakt. Kontrakt má obvykle dvě části- technickou a obsahovou.

Technický kontrakt je sjednáván před zahájením supervize. „Měl by obsahovat typ domluvené supervize (individuální, případová, výcviková, týmová…), místo a frekvenci setkávání, ujednání o ceně. Dobré je také předem vyjednat, co se stane, když jedna či druhá strana bude muset supervizi odvolat nebo za jakých podmínek lze od supervize odstoupit. Součástí kontraktu (nejlépe psaného) bývá také doba, na níž se supervize sjednává (určitá, neurčitá), otázka mlčenlivosti a případných písemných výstupů ze supervize.“[4]

Obsahový kontrakt: to co supervidovaný od supervize očekává a v čem potřebuje pomoci. Obsah tedy řídí supervidovaný, supervizor se má jen tohoto obsahu držet. Vždy by však měl obsah supervize odpovídat vzájemné dohodě.

Dodržování sjednaného obsahu přispívá k oboustranné důvěře a k bezpečí.
Na konci supervizního setkání většinou supervidovaný sděluje své dojmy a postřehy, probírá se supervizorem co mu setkání přineslo nebo nepřineslo. Dále si můžou také sjednat téma na další setkání.

Prameny:

1) HAWKINS P., SHONET R., Supervize v pomáhajících službách, Portál – Praha 2004, 202 str., ISBN 80-7178-715-9

2) MATOUŠEK O., Slovník sociální práce, Portál – Praha 2003, 285 str., ISBN 80-7178-549-0

3) Něco o supervizi, http://www.supervize.eu/publikace-a-clanky/ruzne-texty/neco-o-supervizi/


[1] PeadDr. Jiljí Novotný, Něco o supervizi, dostupné z: http://www.supervize.eu/publikace-a-clanky/ruzne-texty/neco-o-supervizi/

[2] Matoušek O., Slovník sociální práce, Praha 2003

[3] Hawkins P., Shonet R., Supervize v pomáhajících profesích, Praha 2004, str. 54

[4] PeadDr. Jiljí Novotný, Něco o supervizi, dostupné z: http://www.supervize.eu/publikace-a-clanky/ruzne-texty/neco-o-supervizi/